Gobliiins

Pamatuju si ten moment, kdy jsem poprvé viděl tři malé figurky stát na obrazovce a čekal jsem, která z nich způsobí první katastrofu. Netrvalo to dlouho. Gobliiins od Coktel Vision z roku 1992 jsou adventura, která vás od prvních minut přesvědčí, že nejlepší chaos je ten organizovaný.

Hra vás postaví do role tří skřítků — každý má jinou schopnost a bez spolupráce se z obrazovky nepohnete. Jeden umí používat předměty, druhý bojovat, třetí kouzlit. Zní to jednoduše. Není. Každá obrazovka je samostatná hádanka, kde musíte přijít na to, kdo udělá co a v jakém pořadí — a přitom neztratit příliš životů, protože sdílený ukazatel zdraví funguje jako společný trest za každou hloupost.

Ovládání je myší, klikáte na postavy a pak na objekty nebo místa. Hra běží v reálném čase, skřítci se hýbou sami a občas dělají věci, které jste neplánovali. Tahle mírná nepředvídatelnost je zároveň největší síla i největší frustrace. Některé hádanky jsou naprosto logické, jiné vyžadují kombinaci, na kterou normální člověk přijde jedině pokusem a omylem. V devadesátkách to byl standard. Dnes to občas škrípne.

Co Gobliiins přinesly, byl vizuální styl — detailně nakreslené obrazovky plné humoru, animace skřítků, které reagují i na nečinnost, a celková atmosféra pohádkové grotesky, která tehdy neměla na PC moc konkurentů. Hudba Stéphane Picq dokresluje ten svět přesně tak, jak má — lehce blázniví, přesně načasovaní. Hra zestárla vizuálně dobře. Herně je místy těžší, než si pamatuju, a ne vždy z dobrých důvodů.

Dnes si Gobliiins sednou hlavně těm, kdo mají rádi logické adventury s charakterem a nevadí jim, že řešení nemusí být vždy fér. Je to hra na jedno odpoledne — nebo na tři odpoledne, pokud odmítáte nápovědu. V prohlížeči ji rozjedete bez problémů a konečně si ji můžete vychutnat bez toho, aby vás tahalo z kuchyně jídlo, které se připaluje na sporáku.