Gateway - Frederik Pohls

Rok 1992, půl jedenáctá večer, rodičové v posteli a já před monitorem se sluchátky přes uši, protože Sound Blaster nesměl budit dům. Gateway mě tehdy chytlo za rukáv a nepustilo až do jedné v noci — a to jsem přitom většinu doby jen četl text na obrazovce.

Hra vychází z románového světa Frederika Pohla, konkrétně z jeho sci-fi série o stanici Gateway. Lidstvo objevilo opuštěné lodě mimozemské civilizace zvané Heechee a s nimi i obrovskou vesmírnou stanici, ze které lze tyto lodě vypouštět — jenže nikdo neví, kam letí ani jestli se posádka vrátí. Hráč se dostane do kůže průzkumníka, který na Gateway přijíždí zkusit štěstí. Zasazení je chytré: napětí neplyne z akce, ale z nejistoty a z toho, co si přečtete mezi řádky.

Legend Entertainment v té době razila vlastní cestu v žánru textových adventur — nebo spíš hybridů, kde textový parser doplňuje grafické scény. Ovládání funguje přes příkazy zadávané klávesnicí, ale hra zároveň nabízí ikonové menu, takže nevznikají klasické frustrace typu „nerozumím příkazu". To byl tehdy krok vpřed. Příběh se rozvíjí pomalu, hodně čtete, hodně rozhodujete, a některé volby mají skutečné důsledky. Žádné zbytečné inventářové hádanky pro hádanky samotné — logika světa drží pohromadě.

Co zestárlo nejhůř? Tempo. Kdo dnes nemá trpělivost na text, nemá šanci. Grafika nikdy nebyla tahák — funkční, studená, správně atmosferická, ale na nic víc si nehrající. A pokud Pohlovy romány neznáte, chvíli trvá, než vás svět pohltí. Na druhou stranu právě tahle pomalost tehdy dávala hře hloubku, jakou akčnější tituly neměly. Dialog se svým psychiatrem — ano, ve hře existuje sezení u analytika — patřil k nejoriginálnějším nápadům, co jsem tehdy v adventuře viděl.

Dnes Gateway sedne člověku, který chce příběh, nikoli reflexy. Pokud vás baví zlatá éra sci-fi literatury nebo jste někdy prošli Infocomem bez ztráty kytičky, tohle je přirozené pokračování té zkušenosti, akorát s obrázky. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedete bez problémů, a těch pár hodin, co trvá, stojí za to — pokud víte, do čeho jdete. Nikdo vás do vesmíru nenatlačí silou. Ale jakmile ta první loď odletí, budete chtít vědět, kam.