Rok 1996, na stole vedle klávesnice leží vytištěný seznam DOS příkazů a já se snažím pochopit, proč mi šéf účetního oddělení právě podal výpověď a odešel ke konkurenci. Free Enterprise od Tsunami Games mě tehdy naučil jednu lekci: zaměstnanci jsou lidé, ne nábytek.

Free Enterprise je podnikatelský simulátor, kde budujete firmu od nuly s cílem ovládnout vybraný průmysl. Pronajímáte kancelářské a výrobní prostory, nakupujete vybavení, rozšiřujete operace a sledujete, jak se z malého podniku stává — nebo nestává — průmyslový gigant. Nic převratného na papíře. Převratné bylo to, co se dělo uvnitř.
Odlišující prvek hry byla AI zaměstnanců. Každý pracovník měl vlastní osobnost, ambice a loajalitu, která nebyla zaručená. Lidé odcházeli, intrikovali, měnili výkon podle nálady a pracovního prostředí. To v roce 1996 nebylo standardem — většina businesss simulátorů té doby pracovala s čísly v tabulkách, ne s charaktery. Ovládání bylo myší přes klasické rozhraní DOS éry, tedy dnes trochu kostrbatější, ale na svou dobu přehledné. Herní smyčka fungovala: sledovat firmu, reagovat na problémy, investovat, opakovat.

Co hře zestárlo méně příznivě, je tempo a hloubka samotné ekonomiky. Simulace podnikání působí oproti pozdějším titulům plošně — systém zaměstnanecké AI byl nápad před svou dobou, ale zbytek mechanik ho v hloubce nedoprovází. Graficky hra splňovala standard své doby, ne víc. Zvuk byl funkční. Tsunami Games nebyla Maxis a to je při hraní cítit.

Pamatujeme si ji právě pro ten jeden nápad — živé zaměstnance, kteří vás dokáží překvapit. V době, kdy Caesar II a Transport Tycoon Deluxe ovládaly žánr, stál Free Enterprise trochu stranou, ale svou výklenku si našel. Dnes sedne člověku, který chce vidět, jak se v polovině devadesátek uvažovalo o simulaci lidského faktoru v managementu, nebo prostě hledá méně hraný kousek z éry DOS business simulátorů. V prohlížeči přes DOSBox běží bez problémů a hodinu strávíte s lehkým zájmem. Více než hodinu — to záleží na vaší trpělivosti s pamětí šéfa účetního.