Feud

Rok 1988, já mám dvanáct let a na disketě mi kamarád přinesl něco, co vypadalo jako pohled do středověké vesnice přes drobné okno monitoru Hercules. Feud od Binary Design nebyla náhodná hra — byl to jeden z těch kousků, kde hned v první minutě víte, že někdo nad tím přemýšlel déle než přes víkend.

Jste čaroděj — jeden ze dvou bratrů, kteří si evidentně nesedí. Soupeř je druhý bratr, stejně schopný, stejně zákeřný. Cíl je prostý: najít správné ingredience, namíchat funkční kouzla a soupeře zlikvidovat dřív, než on zlikviduje vás. Zasazení je pohádkově středověké, bez přehnaného vysvětlování — vesnice, les, byliny, magie. Nic víc nepotřebujete vědět.

Hra je akční, ale klade důraz na sběr a kombinaci surovin. Pobíháte po rozlehlějším prostředí, sbíráte přísady rozeseté po mapě a z nich míchate kouzla s různými efekty — útočná, obranná, pohybová. Soupeřův bratr přitom dělá totéž a není hloupý. Ovládání je jednoduché, ale orientace v terénu a pamatování si, co na co platí, to je ta skutečná hra. Kdo se naučí recept jako první, má navrch. Kdo si plete přísady, léčí protivníka místo sebe — a to se mi, ano, stalo víckrát než jednou.

Feud tehdy vyčníval tím, že umělá inteligence soupeře nepůsobila jako figurka čekající na ránu. Bratr aktivně sbíral, kombinoval a útočil. Na rok 1988 a platformu MS-DOS to byl solidní výkon. Grafika byla skromná i na tehdejší poměry, zvuk prakticky neexistoval, ale na tom nijak nezáleželo — napětí ze závodu s protivníkem to vynahradilo. Dnes hra zestárla po technické stránce pochopitelně výrazně, ale herní smyčka — sbírej, míchej, udeř — zůstává čitelná a funkční.

Dnes Feud ocení hlavně ti, kteří mají rádi jednoduché systémy s nezanedbatelnou hloubkou a nostalgii za dobou, kdy hra neměla čtyřicetistránkový tutorial. V prohlížeči se spustí bez problémů přes emulátory jako js-dos a celá zkušenost zabere klidně jen hodinu — což je přesně správná délka pro tohle. Není to epochální titul, ale je poctivý. A to v roce 1988 něco znamenalo.