Pamatuju si ten moment, kdy jsem poprvé spustil třetí díl Eye of the Beholder a pochopil, že SSI tentokrát nemá v rukávu zdaleka tolik es jako předtím. Byl rok 1993, série měla za sebou dva solidní díly a Myth Drannor — slavné elfí město v ruinách — sliboval epické finále trilogie.

Hra patří do žánru dungeon crawlerů na bázi pravidel AD&D, tedy Dungeons & Dragons druhé edice. Sestavíš party až čtyř postav, volíš mezi předpřipravenými hrdiny nebo si vytvoříš vlastní, a vydáš se do zřícenin Myth Drannoru, kde číhá nové zlo. Zasazení je ze světa Forgotten Realms a na papíře zní skvěle — tyhle ruiny měly v D&D mytologii pověst jednoho z nejnebezpečnějších míst na Faeruně.
Hratelnost stojí na osvědčeném vzorci: pohyb po čtvercové mapě z pohledu první osoby, souboje v reálném čase, správa inventáře a kouzelnické systémy věrné pravidlům AD&D. Na tom není nic špatného. Problém je, že zatímco první díl fascinoval atmosférou a druhý přinesl rozumný příběh, třetí díl působí unaveně. Dungeony jsou rozsáhlé, ale místy genericky vypadající. Design puzzlů se pohybuje od slušného po frustrující. Nepřátelé jsou tuhí — místy neúměrně — a hra předpokládá, že do ní přineseš rozehranou partu z jedničky nebo dvojky. Se čerstvými postavami na začátku se jednoduše trápíš déle, než by bylo zdrávo.

Co si z téhle hry pamatuju nejvíc, je ten krásně nakousnutý slib. Myth Drannor jako lokace má šmrnc. Elfské ruiny, rozbité chrámy, dungeony vrstvené přes sebe. Jenže SSI to celé odevzdal jako solid, ne jako velkolepé finále. Grafika je pro rok 1993 stále přijatelná, soundtrack dělá co může, ale celkový dojem je, že vývojáři spěchali. Série přišla o výrobce Westwood Studios po druhém díle a SSI ji dokončoval vlastními silami — a je to znát.

Dnes tahle hra sedne hlavně zapáleným fanouškům série, kteří chtějí uzavřít příběh a mají trpělivost s přísným dungeon designem devadesátkového střihu. Hráčům, kteří dungeon crawlery teprve objevují, bych doporučil začít od jedničky nebo rovnou sáhnout po Dungeon Master II. Eye of the Beholder III není špatná hra — jen je to unavený závěr něčeho, co si zasloužilo silnější tečku.