Epic

Rok 1992, monitor září bílým textem na černém pozadí a z reproduktoru se line zvuk, který tehdy zněl jako vesmír. Epic od Digital Image Design bylo to, co jste ukázali spolužákovi a on okamžitě začal závidět — nebo vy jste záviděli jemu, podle toho, kdo měl lepší stroj.

Epic je vesmírný letecký akční simulátor zasazený do mezigalaktického konfliktu, kde pilotujete stíhačku v sérii misí s cílem ubránit lidstvo před mimozemskou hrozbou. Nic, co by v žánru neexistovalo, ale způsob provedení byl na svou dobu výjimečný. DID měli zkušenosti s leteckými simulátory a bylo to znát — i v kosmu přistupovali k fyzice se zdravou dávkou odpovědnosti.

Co tehdy bijelo do očí nejvíc, byl engine. Plynulé 3D prostředí s planetami, sluncem a hvězdami coby kulisou, to v roce 1992 nebylo samozřejmé. Ovládání sedí do ruky, stíhačka reaguje čitelně a souboje jsou přímočaré — namíříš, vystřelíš, přežiješ nebo ne. Mise mají různé typy cílů, takže hra aspoň trochu střídá, co po vás chce. Problém je jinde: misí je málo. Velmi málo. Projdete je za odpoledne a pak stojíte u prázdné krabice a čekáte na datadisky, které nikdy nevyšly.

A tady je ten bod, kde Epic zestárl nejhůř — ne technicky, ale obsahově. Engine byl na rok vydání impozantní a grafika stále nese tu specifickou geometrickou čistotu rané vektorové éry, na což se dá dívat bez bolesti. Ale osm misí bez možnosti rozšíření je dnes stejně skromná porce jako tehdy. DID bohužel další obsah nedodal a hra tak zůstala kratším zážitkem, než sliboval název i obálka.

Dnes Epic sedne těm, kdo chtějí vidět, jak vypadal vesmírný akční žánr v době, kdy Wing Commander teprve definoval pravidla. Není to simulátor ani arkáda v pravém slova smyslu — je to poctivý střed, rychlý a přehledný. V prohlížeči přes DOSBox funguje spolehlivě, rozběhne se bez zádrhelů a herní sezení má přirozený konec dřív, než stačíte ztuhnout v křesle. Někdy je to výhoda.