EcoQuest - The Search for Cetus

Vzpomínám si, jak jsem se v roce 1992 potápěl v EcoQuestu poprvé — ne v moři, ale v místnosti s vytaženými žaluziemi, aby monitor lépe svítil. Sierra tehdy dělala point-and-click adventury jako na běžícím pásu, ale tohle byl jiný kus.

EcoQuest: The Search for Cetus vyšel v roce 1991 pod hlavičkou Sierra On-Line a za projektem stál Jane Jensen, tehdy ještě před Gabriel Knightem. Hráč se ujme Adama, kluka jehož otec je ekolog — a ano, hra vám to dá pocítit na každém kroku. Adam se spřátelí s raněným delfínem, skočí s ním do moře a ocitne se v podmořském světě Eluria, kde zvířata mluví, korály umírají a velryba jménem Cetus někde zmizela. Záchranná mise začíná.

Ovládání je čistá Sierra SCI šablona z přelomu osmdesátých a devadesátých let — klikáš na slovesa, zkoumáš předměty, sbíráš věci, mluvíš s postavami. Žádné překvapení pro kohokoli, kdo tehdy prošel King's Questem nebo Space Questem. Co EcoQuest odlišuje, je tempo a atmosféra. Podmořský svět je vizuálně bohatý na poměry té doby, hudba táhne správným směrem a hra se záměrně nehrne do slepých uliček a levných úmrtí, kterými Sierra proslula. Je to záměrně přístupnější titul — cílil na mladší hráče a školy, kde se skutečně v některých zemích vyučoval.

Ekologické poselství hra opravdu nemaskuje. Každý druhý dialog je malá přednáška o znečištění oceánů, rybářských sítích nebo vymírání druhů. V roce 1991 to bylo svěží, dnes to občas hraničí s interaktivní učebnicí. Kdo to hrál jako dítě, má k tomu sentimentální vztah. Kdo k tomu přistoupí poprvé ve čtyřiceti, možná výchovný tón pocítí víc. Puzzly jsou fér a logické, takže ani tu Sierra klasiku — hodiny bloudění bez nápovědy — tady moc nepotkáte.

V prohlížeči dnes EcoQuest funguje přes DOSBox emulátory bez větších problémů a celá hra se dá projít za jedno odpoledne. Sedne každému, kdo má chuť na krátkou, příjemnou adventuru z éry, kdy Sierra ještě věřila, že hry mohou něco říct. Děti, pokud vůbec na retro adventury slyší, z toho budou moct těžit víc než z ledačeho jiného. A pro pamětníky je to spolehlivá cesta zpátky — k monitoru, k Sound Blasteru a k době, kdy nás mluvící delfín dokázal nadchnout bez jediného polygonu.