Dylan Dog - Through the Looking Glass

Italský komiks o detektivu nočních můr byl v roce 1992 tak populární, že ho Simulmondo přetavil do videohry. Já si tehdy nebyl jistý, jestli jde o dobrou zprávu — licenční adventury mívaly tendenci být tak věrné předloze, že zapomněly být hratelné.

Dylan Dog je postava z komiksové série Tiziana Sclaviho, která vychází od roku 1986. Hlavní hrdina je londýnský detektiv specializující se na případy, kde normální policie vzdá to jako první — přízraky, démoni, sériáci s nadpřirozeným nádechem. Série je italská do morku kostí: existenciální nálada, černý humor, silný vizuální styl. Through the Looking Glass se drží tohoto světa a staví na atmosféře spíš než na akci.

Jde o point-and-click adventuru, nebo aspoň o cosi, co se k tomu přibližuje. Simulmondo měl tehdy svůj vlastní přístup k rozhraní — ne vždy šťastný. Interakce se světem bývá přímočará, místy až strohá, a inventář nepřekypuje předměty. Hádanky odpovídají dobovému standardu: logické v rámci vlastní vnitřní logiky, sem tam skok, kde si říkáte, jak to proboha někdo mohl vymyslet. Ovládání myší fungovalo, i když si grafické rozhraní s LucasArtsem nezadalo ani omylem.

Co hra zvládla lépe než většina tehdejší konkurence, je atmosféra. Vizuál věrně přebírá komiksovou estetiku — tmavé, kontrastní, s tím správným gotickým podtónem. Hudba na Sound Blasteru dělala, co mohla, a většinou to stačilo na navození nálady. Dylan Dog jako postava má charisma, a to se do hry přelilo. Příběh drží pozornost, i když dnešní hráč by ho možná odbyl jako lineární. Italský původ vývojáře se projevuje i v přístupu k naraci — méně americký optimismus, víc stínu.

Co zestárlo hůř, je technické zpracování a místy nejasná komunikace se hráčem. Hra vám ne vždy řekne, co víte a co ne, a pár postupů se dá odhalit jen opakovaným klikáním nebo šťastnou náhodou. To v roce 1992 bylo standard, dnes je to spíš trpělivostní test. Kdo ale chce vidět, jak italská herní scéna přistupovala k adventurám v době, kdy Monkey Island II teprve vycházel, tady dostane docela přesnou odpověď.

Dnes hra sedne hlavně dvěma typům lidí: fanouškům Dylana Doga, kteří chtějí vidět postavu v interaktivní podobě, a sběratelům dobových evropských adventur, pro které je Simulmondo samo o sobě zajímavé jméno. V prohlížeči přes DOSBox Online ji rozběhnete bez instalace a bez nostalgické bolesti hlavy ze správy ovladačů. Hodinu nebo dvě vám vydrží spolehlivě — a to je u licenční hry z roku 1992 vlastně docela solidní výsledek.