Dylan Dog - The Murderers

Rok 1992, italská společnost Simulmondo a licencovaná hra podle komiksu. To byl tehdy recept, který mohl dopadnout různě — a zpravidla dopadl špatně. Dylan Dog: The Murderers byl příjemnou výjimkou, i když to na první pohled nebylo zjevné.

Dylan Dog je postava z italského komiksu, který Tiziano Sclavi začal vydávat v roce 1986. Detektiv pro záležitosti nadpřirozena, londýnské prostředí, gotická atmosféra s prvky černého humoru — komiks byl v Evropě osmdesátých a devadesátých let obrovský hit, v Itálii prakticky kulturní fenomén. Simulmondo mělo tedy silnou předlohu a patrně i tlak, aby ji nevyšvihlo do koše.

Hra je akční záležitost s pohledem zboku. Běháte, skáčete, střílíte, přežíváte. Nic, co by v roce 1992 bylo objevné, ale zpracování udržuje noir-hororový feeling komiksu lépe, než by člověk od licence čekal. Vizuálně to sedí — temné ulice, odpovídající barevná paleta, nepřátelé, kteří do světa Dylana Doga dávají smysl. Ovládání je tužší, než by bylo příjemné, a obtížnost se místy chová jako naštvaný soused — přijde bez varování a bez omluvy.

Co tehdy hře přineslo pozornost, nebyla herní mechanika. Byl to právě vizuální styl a skutečnost, že vývojáři komiksu zjevně rozuměli. Atmosféra v tu dobu nebyla samozřejmost — spousta licencovaných her vypadala, jako by vývojáři předlohu znali jen z popisu přes telefon. Tady to tak nepůsobilo. Dnes hra samozřejmě zestárla, a to dost. Akční složka je repetitivní, hloubka nulová, a kdo Dylana Doga nezná, nenajde v The Murderers žádný důvod, proč by ho zajímal. Je to artefakt konkrétního místa a doby — italský trh, licenční horečka devadesátek, DOS jako bojové pole.

Dnes si ji zahrajete nejspíš ze dvou důvodů. Buď jste fanoušek komiksu a chcete vidět, jak vypadal pokus přenést ho na obrazovku s 256 barvami. Nebo sbíráte licencované evropské DOS kuriozity, a to je legitimní koníček, i když o tom raději nemluví s cizími lidmi. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedete bez problémů — nezabere vám víc než hodinu, než zjistíte vše podstatné.