Dweep Gold

Rok 2000, na monitoru svítí malá chlupatá příšerka s výrazem člověka, který právě zjistil, že zamkl klíče v autě. Dweep. Jméno, které tehdy neřeklo nic, dnes mi ale hned vytáhne z paměti hodiny ztracené nad rébusy, při nichž jsem si připadal chytřejší než jsem byl — a pak zase hloupější, než bych chtěl přiznat.

Dweep Gold od Dexterity Software je puzzle hra s jednoduchým zadáním: bezmocný chlupatý tvor potřebuje dostat ke svým dětem. Nemůže se bránit, nemůže překonat překážky vlastní silou. Každá úroveň je uzavřená místnost plná laserů, zrcadel, bomby a dalších nástrah. Hráč má k dispozici sadu předmětů — a musí přijít na to, jak je rozmístit tak, aby Dweep prošel živý.

Mechanika je čistá jako facka. Táhneš předměty na políčka, pak pustíš Dweepa a koukáš, co se stane. Nejčastěji se stane, že umře. Zrcadlo o políčko vedle? Laser dopadne jinam. Chladič na špatném místě? Dweep se uvaří. Hra pracuje s fyzikálními pravidly velmi důsledně — jakmile pochopíš systém, otevře se prostor pro skutečné přemýšlení, ne jen pokus omyl. Obtížnost stoupá rozumně a nové prvky hra dávkuje bez přemíry. Rozhraní je myšocentrické, přímočaré a nijak nezlobí.

Co Gold verze přidala oproti základní hře, bylo víc levelů a pár vylepšení — z hlediska roku 2000 šlo o nadstandardně vyladěný sharewarový produkt. Grafika je milá, funkční, bez nároku na ocenění; zvuk dělá přesně to, co má. Nic z toho tehdy neohromilo, ale taky nic neodradilo. Hra stojí na designu úrovní a ten je poctivý. Dnes samozřejmě vypadá jako výtvor z jiné geologické éry — ale rébusy samy o sobě nezestárly, protože logika zestárnout neumí.

Dweep Gold dnes sedne každému, kdo má rád čisté puzzle bez příběhového balení a bez systémů navíc. Není to hra, která by vás držela za ruku nebo vás zahltila obsahem — je to třicet a víc místností, kde se musíte zastavit a skutečně přemýšlet. V prohlížeči se dá rozjet bez instalace a bez nostalgie — funguje prostě proto, že dobrý rébus je dobrý rébus, ať je mu dvacet pět let nebo padesát.