Death Gate

Rok 1994, odpoledne, zataženo. Spustil jsem Death Gate, aniž jsem tušil, co mě čeká — a skončil jsem u monitoru dlouho po večeři. Legend Entertainment tehdy uměli udělat adventuru, která se tvářila jako literatura, ne jako puzzle box.

Hra vychází z knižní série Death Gate Cycle od Margarety Weis a Tracy Hickmana — sedmidílné fantasy ságy, která v devadesátkách měla slušnou základnu čtenářů. Hráč se ujme Haplo, mága z rasy Patryns, který cestuje přes různé světy oddělené titulovatou branou. Zasazení je neobvyklé i na dnešní poměry: žádné generické středověké království, ale propracovaná kosmologie s vlastní magií, rasami a historií, která sahá hluboko za hranice toho, co hra stihne ukázat.

Jde o klasickou point-and-click adventuru s first-person pohledem na prostředí, tedy ve stylu, který Legend prosadil už u dřívějších titulů. Ovládání je čisté, inventář přehledný a dialogy mají slušný rozsah — hra nešetří textem a předpokládá, že ho čtete. Magický systém je elegantní myšlenkou: kouzla fungují na principu ohýbání možností do reality, což není jen fluff do manuálu, ale skutečně ovlivňuje, jak přemýšlíte nad hádankami. Některé logické skoky jsou přesto dost tvrdé a bez dobového návodu jsem párkrát jen tak zíral na obrazovku.

Co Death Gate odlišovalo od velké části tehdejší konkurence, byla atmosféra. Ne ta křičivá, s vyskakujícími příšerami, ale tichá, budovaná důsledně přes texty a hudbu. Když dnes hru spustím, zestárla vizuálně očekávaně — statické obrazovky mají svůj pixel art šarm, ale rozlišení 320x200 nezklame ani nezbaví věku. Hůř zestárla navigace a občasné backtracking bez jasného vodítka, kde přesně jste uvázli. To v devadesátkách bylo norma; dnes je to zkouška trpělivosti.

Death Gate dnes sedne hlavně těm, kdo mají rádi adventury s důrazem na příběh a nebojí se číst. Pokud znáte knižní předlohu, dostanete víc — hra předpokládá jistou znalost světa a nevysvětluje vše od základů. Pokud ji neznáte, pořád jde o solidní kousek žánru z doby, kdy Legend patřili k nejlepším v oboru. V prohlížeči přes DOSBox Online se spustí bez problémů a hodina s ní je lepší investice než půlka dnešních her za plnou cenu.