Death Drome

Rok 1996, Sound Blaster řval, Pentium se teprve rozbíhal a já seděl u monitoru a koukal, jak moje obrněné vozítko exploduje v aréně plné nepřátelských vězňů. Death Drome od Zipper Interactive byl přesně ten typ hry, na který dnes málokdo vzpomíná, ale tehdy dokázal spolehlivě pohltit odpoledne.

Zasazení je klasika devadesátkového kyberpunku v nudné podobě: budoucnost, přelidněná vězení, stát si vymyslí krvavé show jako řešení. Rok 2057, speciální výbor, arény rozeseté po světě a vězni, kteří bojují o holý život. Na papíře to zní jako Running Man nebo Rollerball. Ve skutečnosti je to záminka, proč nacpat hráče do uzavřeného prostoru a nechat ho střílet na všechno, co se hýbe. Příběh slouží jako kulisa a to je tak všechno, co od něj dostanete.

Jde o akční střílečku z pohledu třetí osoby, kde ovládáte obrněné vozidlo v uzavřených arenách. Mechanika je přímočará: projet arénami, přežít, zlikvidovat protivníky. Ovládání sedělo dobře do ruky, i když na klávesnici, a hra měla solidní pocit z pohybu a střelby na tehdejší poměry. Osm domén nabízelo různá prostředí a tím pádem i různé výzvy, což bylo v roce 1996 slušné množství obsahu. Tempo hry bylo rychlé, arény těsné, a smrt přicházela bez velkého varování — přesně jak to u podobných titulů chodí.

Co Death Drome odlišovalo od houfu podobných her, byla atmosféra. Zipper Interactive — studio, které se pak proslavilo sérií SOCOM — vědělo, jak udělat střelbu pocitově uspokojivou. Grafika byla na DOS standardy funkční, ne oslňující, ale světelné efekty v uzavřených prostorách a design arén dávaly hře vlastní tvář. Zestárla předvídatelně: umělá inteligence protivníků nikdy nebyla její silnou stránkou a dnes na to je vidět nejvíc. Bez tehdejší adrenalínové nouze a bez multiplayer soupeře ze sousedního pokoje hra ztrácí zhruba polovinu svého kouzla.

Dnes Death Drome sedne hlavně těm, kdo chtějí rychlý, nezatížený záběr ze střední vrstvy DOS her — ne klasiku, ne propadák, ale solidní produkt své doby. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedete bez problémů a hodina strávená v arénách roku 2057 je čas utracený smysluplněji než leckterý moderní free-to-play titul. Jen nečekejte překvapení. Hra věděla přesně, čím je, a víc si nenárokovala.