BassDuel

Chcete se vsadit o ryby? BassDuel je přesně tím, co slibuje — závod na motorovém člunu po řece, kde cílem není být první v cílové pásce, ale chytit největší sumce. Jednoduché, bláznivé a nečekaně addiktivní.

Jde o sportovní simulátor rybolovu z roku 1992, kdy se v Americe právě zrodila horečka bass fishingovských turnajů. Nasednete do svého člunu, dostanete mapu řeky s označenými místy, kde se ryby motorí, a máte pevně daný čas. Nejde o precizní simulátor — to bylo tehdy na osobních počítačích nemožné — jde o zábavný klikací západ, kde náhoda a intuice hrají stejně velkou roli jako taktika.

Ovládání je přímočaré. Vozíte se po mapě, vybíráte si místo k lovu, háčkujete návnadu a čekáte. Pak přijde ta křivka — ryba kouše. Teď je na vás, abyste ji správně vytáhli. Cvaknutí v pravý čas, správný úhel, a máte ji. Chyba a chytač vám odplouvá. Obrazovka je překvapivě detailní pro tu dobu — vidíte řeku v pohledu z ptačí perspektivy, na horizontu se hemží člunky konkurentů, a když se vám povede něco velkého chytit, hra vám to zvedne do průčelí s tím správným slavnostním tónem.

BassDuel není hra, která zestárla elegantně. Grafika je zápalkový kód, zvuky jsou ze Sound Blasteru tóny podobné škváru na pánvi, a hratelnost se točí spíš kolem opakování než kolem hlubokého systému. Jenže právě proto má charm — není to o technologii, je to o atmosféře a dovednosti čtyřicátníka, který si pamatuje, jak to prostě fungovalo. Tahle hra měla za sebou komunitu, turnaje, strategie na diskuzních skupinách. Dnes by se na ni dívalo samo sebou, protože byla jedinou hrou svého druhu.

BassDuel dnes slouží především jako kuriozita — důkaz, že vývojáři řešili téměř všechno. Ale když se k ní vrátíte, zjistíte, že základní hra — čekat, háčkovat, vytahovat — je časová. Chvíli vás bude bavit, než pocítíte, že to vlastně opakujete pořád dokola. Stojí za jednu pokusnou hru v prohlížeči, aby si vybavil, jak se na rybolovu myslelo na počátku devadesátek.