Davidic Matchup

Rok 1995, shareware výukové hry pro křesťanské rodiny. Tahle nika existovala, věřte nebo ne, a Dan Sharpe do ní přispěl titulem Davidic Matchup — piškvorkám podobnou skládačkou s biblickým tématem krále Davida.

Hra staví na příbězích ze Starého zákona, konkrétně na životě izraelského krále Davida. Žánrové zařazení jako plošinovka je přinejmenším zavádějící — jde spíše o vzdělávací puzzle nebo párovací hru, kde hráč propojuje obrázky s příběhy či pojmy z davidovské tradice. Goliáš, bitvy, žalmy — látka, která by v jiných rukou mohla být suché memorování, tady dostala herní háv.

Ovládání a mechaniky odpovídají době i účelu: jednoduché, přístupné, navržené pro děti nebo výuku v nedělní škole. Hra prý nabízela i takzvané Hesed Cards — volitelné pomocné karty, které párování usnadňovaly. Hesed je hebrejský výraz pro milosrdenství nebo věrnou lásku, takže i název pomocné mechaniky byl teologicky promyšlený. Jestli to v praxi fungovalo jako poutavá herní smyčka, nebo jako omalovánka s myší, si netroufám soudit bez hlubší zkušenosti s titulem.

Instrukce byly přímo v hře pod tlačítkem INST, což byl v roce 1995 u shareware titulů standard — žádný tištěný manuál, žádná hotline. Stáhneš, spustíš, přečteš si návod na místě. Hra cílila na publikum, které Davida a Goliáše zná z kostela, ne z herní kultury, a tomu přizpůsobila i nároky. Nikdo nečekal obtížnost Darkforces ani příběhovou hloubku Gabriel Knight — očekávala se přístupnost a morální poselství.

Dnes je Davidic Matchup kuriozita. Doklad toho, jak křesťanské komunity v polovině devadesátek hledaly vlastní cestu do digitálního světa — mimo mainstreamové násilí a fantasy, s vlastním hodnotovým rámcem. Herně nejspíš nestárla nijak zvlášť zajímavě, ale jako dokument doby a subkultury má svůj půvab. Kdo dnes sáhne po emulátoru DOSBoxu a pustí si ji, nezíská herní zážitek roku — získá pohled do specifického výklenku sharewarové éry, který se jinak nedochoval skoro vůbec.