Dark Ages - Prince of Destiny

Rok 1991, večer, rodiče spí a já mám načtený bootovací disk. Na monitoru se rozsvítí středověká krajina v šestnácti barvách EGA palety a z repráku zapraskají první takty hudbičky. Dark Ages mě tehdy nevzaly autem, spíš pěšky — ale dojely.

Dark Ages: Prince of Destiny od Scenario Software je plošinovka pro MS-DOS, která vsází na klasické archetypy béčkového fantasy. Hrajete prince, jehož otce zavraždí mocný válečný mág Garth — a zatímco uzurpátor sedí na trůnu, vás vychová prostý sedlák, který se ukáže být víc, než na první pohled vypadá. Pomsta, osud, korunka na konci tunelu. Scenáristická originalita tu nehraje prim, ale v roce 1991 to nikomu nevadilo.

Hratelnost je přímočará až k bolesti: běžíte zleva doprava, skáčete přes propasti, sekáte nepřátele mečem a sbíráte životy roztroušené po úrovních. Ovládání reaguje slušně, fyzika skoku je trochu tuhá — přesné výskoky na malé plošinky vyžadují buď trpělivost, nebo slovní zásobu, která se u dospělých rozvinula teprve v průběhu devadesátek. Obtížnost stoupá postupně a hra nestrestuje hráče přehnaně brutálně, což byl tehdy spíš vzácný přístup.

Vizuálně hra těží z EGA grafiky na tehdejší poměry docela čestně — pozadí mají atmosféru, nepřátelé jsou čitelní, animace prince je funkční, i když nijak oslnivá. Hudba ze Sound Blasteru sedí k žánru. Dark Ages nevynalezly kolo, ale na platformě, kde konkurenci představovaly Commander Keen nebo Crystal Caves, zvládly vytvořit ucházející alternativu s o něco temnějším tónem. To „temnější" je samozřejmě relativní — je to pořád pohádka pro starší děti, ne gotický epos.

Co dnes zestárlo hůř, je délka a hloubka. Mechaniky se příliš nemění, prostředí se opakuje a po hodině hraní máte pocit, že jste viděli vše, co hra nabídne. Příběh je spíš záminkou než skutečnou motivací. Na druhou stranu — tahle hra nikdy nepředstírala, že je něčím jiným, než čím je: solidní, přímočará plošinovka na odpoledne.

Dnes sedne Dark Ages těm, kdo chtějí dvě hodiny lehkého nostalgického procházení bez tutoriálů, otevřených světů a craftingových systémů. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedete bez instalace a bez bolestí. Není to zapomenutý klenot — ale je to poctivý artefakt doby, kdy stačilo mít meč, nepřítele a pár odstavců příběhu v manuálu.