CyClones

Raven Software v roce 1994 nebyl ještě ten Raven, co si ho pamatujeme z Quake Mission Packů nebo Jedi Knight II. Byl to hladový tým, který vydával hry jedna za druhou a CyClones je přesně ten typ titulu, který tehdy zapadl mezi trhliny — ani slavný Doom, ani odepsaný brak. Někde uprostřed. A to je škoda.

Jde o akční střílečku z pohledu shora — tedy ne first-person, i když v té době všichni čekali od Ravenu právě to. CyClones nabízí izometrický pohled a zasazení do sci-fi světa, kde čelíte invazi kybernetických nepřátel, kteří obsadili Zemi. Žádná zvláštní filozofie, čistý záminky ke střílení, jak se na rok 1994 slušelo.

Ovládání je věc, o které se tehdy mluvilo, a dnes se u ní člověk zastaví. Hra kombinuje myš a klávesnici způsobem, který byl na svou dobu neobvyklý — myší otáčíte postavou a míříte, klávesnicí se pohybujete. Zní to jako intuitivní základ každého moderního shooteru. V roce 1994 to bylo dost nezvyklé a chvíli trvalo, než si na to hráč zvykl. Kdo zvykl, ten ocenil. Kdo ne, ten hru vrátil do poličky.

Co CyClones drží nad vodou i dnes, je technická ambice. Enginu se daří simulovat výškové rozdíly v prostředí, takže nejde jen o rovné chodby — tohle byl v době před Quakem pořád ještě docela silný výraz. Grafika je solidní, nepřátelé rozpoznatelní, arsenál zbraní dostatečně pestrý na to, aby člověk nehrál celou dobu se stejnou puškou. Co naopak zestárlo méně milosrdně, je orientace v misích — hra vám neřekne moc a opakované procházení stejně vyhlížejících koridorů dokáže člověka unavit rychleji, než by si přál.

CyClones dnes sedne hráčům, kteří mají rádi zapomenuté kousky z katalogu Ravenu a zajímá je, jak studio přemýšlelo o akci ještě předtím, než se plně přidalo k first-person vlně. Není to kanonický kousek jako Heretic, ale je to poctivá hra s vlastní identitou. Pokud hledáte střílečku z devadesátek, která dělá věci trochu jinak než všichni ostatní, CyClones vás nezklame — jen po vás chce trochu trpělivosti navíc.