Countdown

Rok 1990, Access Software. Ta samá firma, co o rok dříve vydala Mean Streets a ukázala světu, jak se dělá filmová adventura na PC. Countdown byl jejich další pokus — a byl to pokus s ambicemi.

Hrajete za bývalého agenta CIA, který se probouzí v blíže neurčeném zařízení bez velké části vzpomínek, obviněný z trestného činu, který nespáchal. Klasická špionážní paranoia studené války: nevíte, komu věřit, nevíte, co přesně se stalo, a hodiny tikají. Název není jen ozdoba — příběh má skutečný časový tlak, alespoň tematicky.

Ovládání kombinuje myš a klávesnici, rozhraní je point-and-click s textovým vstupem tam, kde nestačí kliknout. Grafika je na rok 1990 solidní — digitalizované fotografie a detailní pozadí, charakteristický rukopis Access Software té doby. Hře to dodává napůl filmový, napůl katalogový pocit. Puzzle jsou logické v rámci žánrových konvencí: sbíráte předměty, kombinujete je, mluvíte s postavami a postupně skládáte, co se vlastně stalo. Nic, co by vás položilo na lopatky, ale taky nic, co by šlo jen tak proklikat za odpoledne.

Co Countdown odlišovalo od průměru, bylo právě to audiovizuální zpracování — Access uměli vytáhnout z tehdejšího PC hardwaru víc než konkurence. Na Sound Blasteru to znělo překvapivě atmosfericky. Dnes hra působí jako dobový dokument: vidíte, jak se adventure žánr pokoušel být víc než pohádkové hledání artefaktů a sahal po filmovém napětí. Zestárla nerovnoměrně — příběh drží, některé obrazovky vypadají stále dobře, ale tempo je místy únavně pomalé a jisté pasáže připomínají, že „uživatelská přívětivost" byl tehdy ještě dost volný pojem.

Dnes Countdown sedne těm, kdo mají trpělivost na adventury staré školy a zajímá je, jak vypadal špionážní thriller na PC dřív, než se žánr rozkošatěl. Není to bezchybná klasika, ale je to poctivá hra s osobitou atmosférou — a v prohlížeči ji dohrajete bez toho, abyste honili DOSBox konfiguraci půl odpoledne.