Commander Keen 1: Marooned on Mars

Bylo to v roce 1990 a já seděl před monitorem s rozlišením 320x200 pixelů a koukal, jak malý kluk v přilbě skáče po Marsu. Na konzolích Mario kraloval už léta, ale na PC? Tam se plošinovky pořádně neuměly. Pak přišlo id Software a ukázalo, že to jde.

Commander Keen je Billy Blaze, osmileté dítě-génius, který si z dílů NASA sestavil raketovou loď a vydal se do vesmíru. Mimozemšťané mu loď rozeberou a rozkradou součástky. Cíl prvního dílu je prostý: najdi je, dej loď dohromady a odleť. Žádná dramatická záchrana galaxie, žádné velké proslovy. Jen chlapec, Mars a spousta chodeb.

Mechaniky jsou přesně to, co od plošinovky čekáš — skákání, vyhýbání se nepřátelům a sbírání věcí. Keen nemůže na nepřátele skákat jako Mario; místo toho má pistoli, která je uspí. Což je na svoji dobu příjemný nápad, i když levelový design první epizody ještě není bůhví co. Hra je krátká, přímočará a na dnešní poměry proletíš celou věcí za hodinu nebo dvě. Na konci roku 1990 to byl ale slušný výkon — především technický.

To, proč si Keen pamatujeme, není level design ani příběh. Je to scrolling. Id Software tehdy přišlo s plynulým horizontálním scrollingem na PC, což byl kousek, o kterém si spousta lidí myslela, že na téhle platformě prostě nejde. Šlo. A to otevřelo dveře celému žánru na DOSu. Z dnešního pohledu je první epizoda spíš technologická demonstrace než komplexní hra — rozmanitost nepřátel a prostředí je skromná, obtížnost mírná, znovuhratelnost nízká. Upřímnost si žádá říct, že trojka nebo pětka jsou lepší hry. Jedničku si ale zahrát musíš, alespoň pro ten pocit, kde to všechno začalo.

Dnes sedne komukoli, kdo chce strávit příjemnou hodinu s něčím, co voní po začátcích devadesátek na PC. Dětem to přijde jednoduché, staré gryfy to vzbudí vzpomínky. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedeš bez instalování čehokoli a bez trápení s konfigurací IRQ — na to si vzpomínám trochu jinak, než nostalgicky.