Colonization for Windows

Pamatuju si přesně ten moment, kdy jsem poprvé viděl tu mapu — pobřeží, džungle, pár políček neznáma. Rok 1995, Microprose, a tahová strategie, která v sobě měla víc hloubky, než jsem jako čtrnáctiletý dokázal vstřebat za jeden víkend.

Colonization je tematický bratranec Civilizace — stejný Sid Meier, stejné Microprose, podobná tahová kostra — ale záběr je úmyslně užší a o to ostřejší. Nehrajete dějiny celého lidstva, hrajete kolonizaci Nového světa. Vyberete si evropskou mocnost, přistanete na pobřeží náhodně generovaného kontinentu a od té chvíle budujete koloniální síť: zakládáte osady, obchodujete s domorodci, tahujete suroviny, vzděláváte kolonisty a postupně si budujete ekonomiku dost silnou na to, abyste se jednou mohli odtrhnout od mateřské vlasti. Finální cíl je přesný a dramatický — vyhlásit nezávislost a udržet ji vojensky.

Herní smyčka funguje překvapivě dobře i dnes. Každá osada je malé ozubené kolečko — přidělujete obyvatele k profesím, řídíte, co se vyrábí, co se prodává v Evropě a co zůstane doma. Jenže Colonization na vás netlačí jen ekonomicky. Církev vám může posílat misionáře, domorodé kmeny jsou plnohodnotnými aktéry s vlastními záměry a vojenská logistika stojí a padá s tím, zda máte dost koní, mušket a odvážných pionýrů. Obtížnost eskaluje organicky — zpočátku se cítíte jako páni světa, ke konci se divíte, kde se vzala ta anglická flotila.

Co zestárlo špatně? Rozhraní. Klikání po malých ikonkách v dosovském okně dnes bolí víc než tenkrát, a mikromanagement desítek kolonií ve finální fázi hry dokáže přerůst člověku přes hlavu rychleji, než by chtěl. Umělá inteligence domorodců a soupeřů je předvídatelná, jakmile ji prokoukne. A přesto — mechanické jádro drží. Napětí mezi tím, kdy vyhlásit nezávislost, aby vás nepřemohla mateřská armáda, je designérsky čistý a funkční tah, který si starší strategie mohly závidět.

Dnes Colonization sedí těm, kteří mají rádi tahovky s ekonomickou vrstvou a nevadí jim, že hra nevede za ručičku. Není to Civilizace — je to komornější, tematičtěji zaměřená hra s konkrétním dramatickým vyvrcholením. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedete bez problémů a prvních pár hodin zmizí dřív, než si uvědomíte, že máte hlad. To je pořád slušné doporučení.