Celtic Tales - Balor of the Evil Eye

Rok 1995, KOEI. To jméno tehdy znamenalo jedno: tahové strategie s atmosférou, která vás nasávala pomalu, ale spolehlivě. Většina hráčů znala jejich japonská historická eposy — Romance of the Three Kingdoms, Nobunaga's Ambition. Celtic Tales byl jiný kus. Keltská mytologie, Irsko, obři a bohové místo samurajů. Na to jsem jako čtrnáctiletý narazil v půjčovně a chvíli myslel, že si někdo dělá legraci.

Hra čerpá z irské mytologie, konkrétně z cyklu o Fomorsích — pradávném plemeni temných bytostí, jejichž vůdce Balor vládl hrůzou a pravidelnou daní. Irsko je rozdrobené na kmeny, žádný vladař nestojí dost vysoko, aby mu čelil. Vaším úkolem je sjednotit ostrov pod jednou silnou rukou a nakonec Balorovi postavit vojsko, které ho dokáže zastavit. Námět na devadesátá léta neobvyklý — keltská legenda místo asijských dějin byl pro KOEI odvážný krok.

Hratelnost sedí na osvědčeném modelu studia: správa kmenů, diplomatické sňatky, verbování hrdinů, přesuny vojsk po mapě. Jednotlivé kmeny mají různé charaktery a schopnosti, hrdinové se liší statistikami a loajalitou. Tahy plynou pomalu, rozhodnutí mají váhu — jedna unáhlená výprava vás může nechat bez armády na půl roku herního času. Rozhraní je přehledné, i když přeložení angličtiny z japonského originálu bylo tehdy notoricky tuhé čtení. Dnes to vlastně vypadá jako dokument doby.

Co hra přinesla a drží dodnes: KOEI věděl, jak budovat napětí skrze jednoduchost. Nemusíte rozumět každé mechanice, abyste cítili, že ta mapa je živá a že Balor někde na severu čeká. Atmosféra funguje. Co zestárlo hůř — tempo. Střední část hry se natahuje, opakující se diplomatické kolečko začne vyvolávat pocit, že mlátíte hlavou do stejné zdi. A pokud nejste zvyklí na KOEI rytmus, první hodiny mohou působit jako studium manuálu, ne jako zábava.

Dnes Celtic Tales sedne těm, kdo mají trpělivost na pomalé tahovky a zájem o méně probádaná herní témata. Keltská mytologie ve strategii je i třicet let poté rarita. Spustit to v prohlížeči přes DOSBox je otázka pár minut a výsledek stojí aspoň za první hodinu — zjistit, zda vás ten irský ostrov pohltí, nebo ne. Mě pohltil. Někde kolem třetí ráno, když za oknem pršelo a Sound Blaster chrlil melodii, která zněla jako mlha nad mořem.