Castlevania

Rok 1990, večer, monitor svítí do tmavého pokoje a z repráku se line cosi, co PC reproduktor vydává za hudbu. Castlevania na MS-DOSu — port legendární NES hry od Distinctive Software — byla pro mnohé z nás jediná šance, jak se k sérii dostat bez japonské konzole pod televizorem.

Jste Simon Belmont, lovec upírů s bičem, a váš cíl je prostý: projet Draculův hrad, přežít hordy nemrtvých a netvorů a na konci zarazit kolík do pověstného místa. Žánrově čistá plošinovka s akčními prvky, zasazená do gotické atmosféry, která tehdy neměla na PC moc konkurence.

Ovládání je úsporné — pohyb, skok, švih bičem, sekundární zbraně. Na NES to fungovalo skvěle, protože d-pad a dvě tlačítka jsou k tomu jako stvořené. Na klávesnici je to jiný příběh. Skok Simon provádí po balistické dráze, kterou nelze korigovat ve vzduchu, a schody jsou děsivě ztuhnuté — přesně tak, jak si veteráni pamatují. Jenže s joystickem nebo gamepadem to šlo, s číselníkem méně. Distinctive Software port technicky zvládla, ale z klaviatury to hráčský komfort nepovýšilo.

Graficky DOS verze za NES předlohou zaostávala, i když EGA paleta udělala co mohla. Hudba — a to říkám nerad — je slabé místo. Ikonické melodie série, které Kinuyo Yamashita složila pro Famicom, zní na PC speakeru jako vzdálená karikatura originálu. Kdo měl Sound Blaster, byl na tom lépe, ale stále to nebyla ta kultovní zvuková kulisa. Hratelnost samotná ale obstojí — krátká, přímočará, tuhá tam, kde má být.

Proč si ji pamatujeme? Protože pro spoustu hráčů v Česku to byl vůbec první kontakt s Castlevanií. NES tu nebylo moc, Amiga měla svůj port, ale PC — to byl stroj, co stál v pokoji nebo u táty v práci. Tato verze je historicky zajímavý artefakt: jediný díl celé rozsáhlé série, který kdy vyšel na MS-DOS. To samo o sobě stojí za pozornost.

Dnes ji ocení fanoušci série, kteří chtějí projet všechny verze, nebo nostalgici, jimž DOSBox nečiní žádný problém. Není to nejlepší způsob, jak Castlevanii poznat — na to existují lepší porty i lepší díly — ale jako kus platformové historie z roku 1990 má své místo. Zahrajte si ji v prohlížeči, vydržte první dvě místnosti a pochopíte, proč se tehdy hrávalo do jedné v noci i na stroji, který to měl daleko těžší než konzole.