Captain Dynamo

Pamatuju si ten pocit, když jsem poprvé spustil Captain Dynamo na tatínkově 486ce. Na obrazovce se objevil tlouštík v modrém kostýmu a já si říkal — tohle má být hrdina? Pak jsem zemřel třikrát za první minutu a začal jsem ho respektovat.

Codemasters vydali tenhle platformer v roce 1993 a hra přesně odpovídá tomu, co tahle značka v té době produkovala. Levné, barevné, dostupné — a schválně navržené tak, aby vás zpomalilo. Příběh je klasický nonsens: důchodce v superkostýmu se vydá dobýt hrad jistého šíleného génia, který ukradl drahokamy. Zápletka je záminka, ne podstata.

Jádro hry je sbírání drahokamů rozesetých po každé úrovni. Všechny, nebo skoro všechny — jinak postup dál neexistuje. To zní jednoduše, dokud nenarazíte na to, že každý typ nepřítele na vás působí jinak, Captain Dynamo padá po schodech jak pytel brambor a jedna špatně odhadnutá výška skoku znamená ztrátu života. Ovládání reaguje, ale fyzika postavy má svá pravidla a chce čas, než je pochopíte. Typický přístup Codemasters té doby: naučíš se, nebo nehraješ.

Co hře tehdy fungovalo a funguje dodnes, je vizuál. Na DOSovský platformer vypadá Captain Dynamo překvapivě živě — pestré barvy, různorodé prostředí jednotlivých pater hradu, nepřátelé s osobitým designem. Zvuk byl i v roce 1993 průměr, ale to nikomu nevadilo. Co zestárlo hůř, je ta přísná sběratelská podmínka. Moderní hráč zvyklý na checkpointy a automatické ukládání se tu bude cítit jako v kanceláři plné formulářů.

Dnes Captain Dynamo sedí nejlíp těm, kdo si pamatují, jaké to bylo, když vás hra netahala za ručičku a slovo „checkpoint" ještě nebylo samozřejmost. V prohlížeči přes DOSBox jde spustit během minuty a nabídne čistou, kompaktní výzvu na jedno odpoledne. Žádná hluboká myšlenka, žádný příběh k rozkrývání — jen skákání, sbírání a pocit, že důchod nemusí být nuda.