Byl rok 1997 a já seděl před monitorem se zeleným fosforem v očích a četl příběh o baru, kde se schází mimozemšťané, upíři a cestovatelé časem. A bylo to normální. Zcela normální.

Callahan's Crosstime Saloon vychází z knižní série Spidera Robinsona — amerického science-fiction humoristy, jehož bar Callahan's je místem, kde se každý napije, vypráví svůj příběh a nějak se věci vyřeší. Legend Entertainment, studio zodpovědné za solidní adventury devadesátých let, z toho udělalo textově-grafickou adventuru, kde hrajete za Jakea Stonebendra, štamgasta zmíněného podniku. Přijdete, potkáte podivné hosty, vyslechnete jejich trable a zapojíte se do řešení problémů, které by většina barů raději přehlédla.
Hra pracuje s rozhraním, které kombinuje klikání myší s textovým zadáváním příkazů — Legend v té době ještě nevzdal textovou složku úplně, a tady to dává smysl, protože slovní hříčky jsou součástí samotné herní mechaniky. Robinson je znám tím, že jeho postavy řeší situace i pomocí průšvih-vyvolávajících kalamburů, a hra na to spoléhá doslova. Některé hádanky vyžadují, abyste pochopili anglický slovní vtip a pak ho zadali správně. To byl i tehdy záludný požadavek a dnes, pokud hrajete česky, může být místy pěkně nepříjemný.

Co na hře drží pozornost, je atmosféra. Bar Callahan's má vlastní logiku pohostinnosti a dobrosrdečnosti, která nepůsobí sentimentálně, ale upřímně — a to je na adventuru z roku 1997 neobvyklé. Postavy mají charakter, dialogy nejsou odbyté a humor funguje na víc vrstvách než jen jako vizuální gagag. Grafika je dobová, nijak oslnivá ani dnes, ale zvuková stránka — tam kde studio investovalo do dabingu — drží hru při životě lépe než pixely. Co zestárlo špatně: logika některých hádanek je svévolná až bolestivá a orientace v některých momentech předpokládá, že jste četli předlohu.

Callahan's Crosstime Saloon dnes sedne hráči, který má rád adventury postavené na příběhu a dialogu víc než na prohledávání každého pixelu obrazovky. A který buď čte anglicky pohodlně, nebo má trpělivost s kalambury v cizím jazyce. Je to hra, která nepotřebuje být nejhezčí ani nejdelší — stačí jí, že má svůj svět a drží si ho od začátku do konce. Takových her tehdy nevycházelo mnoho.