Brutal - Paws of Fury Remix

Rok 2000, mám za sebou tisíciletý bug a někdo mi přihodí na disk fanouškovský remix staré bijáčky s antropomorfními zvířaty. To jsem v tu chvíli nečekal.

Brutal: Paws of Fury bylo původně vydáno v polovině devadesátek jako výslovná odpověď na Mortal Kombat — jenže místo lidských bojovníků tu řežou zvířata. Klokan, vlk, tygr, panda. Zasazení vypadá jako dětský animák, ale hra si na nic nehrála. Někdy v roce 2000 pak fanoušek vystupující pod názvem Doctor M vzal původní základ a vydal remixovanou PC verzi — s upravenými grafikami, přepracovanými prvky a fungujícím chodem pod tehdejšími Windows. Výsledek je zábavná kuriozita na hranici mezi originálem a fanouškovským projektem.

Hratelnost stojí na klasickém schématu bojovek té doby: vyber postavu, prober se řadou soupeřů a nakonec se utká s hlavním bossem — dalajem lámou, který provozuje jakési bojové učiliště a jehož školu procházíte. Ovládání funguje přesně tak, jak byste čekali od MK klonu: základní kombá, speciální pohyby, blokování. Nic nevynalézavého, ale solidně otestované. Obtížnost je přiměřeně slušná — ne trivialní, ne neférová. Každá postava se hraje trochu jinak, takže je důvod zkusit víc než jednoho bojovníka.

Co hře drží hlavu nad vodou dodnes, je zvířecí vizuál. Tam kde MK sázel na gore a krev, Brutal vsadil na humor a absurditu — a to zestárlo překvapivě dobře. Animace mají svůj šarm, bojovníci jsou rozlišitelní a svérázní. Co zestárlo hůř, je hloubka: taktika zde příliš nepřebíjí reflexy a repertoár pohybů je oproti pozdějším bijačkám dost omezený. Remixovaná verze přidává lesk, ale základ nijak zásadně nerozšiřuje.

Dnes si ji zahraje v prohlížeči každý, kdo má rád bijáčky z éry 16-bit konzolí a nevadí mu, že souboje neobsahují hloubku Soul Caliburu. Pro nostalgiky, kteří se v devadesátkách pásli u každého MK klonu, je to příjemné odpoledne. Pro ostatní je to přinejmenším zajímavý doklad toho, že fanoušci v roce 2000 uměli odevzdat funkční produkt — a to z lásky k věci, ne za mzdu.