Bio Menace

Červen 1993. Shareware disketa přišla poštou, na obalu muž s kulometem a něco, co vypadalo jako rozstřílený mimozemšťan. Vložil jsem ji do mechaniky a dal Apogee přesně to, co chtěli — hodinu svého života, po které jsem chtěl zbytek.

Bio Menace je sidescrollová akční plošinovka od Apogee, kteří tehdy tahali žánr shareware na svých bedrech spolu s id Software. Hrajete za Logana, tajného agenta CIA, jehož průzkumná Cessna je sestřelena nad zamořeným městem. Vypadnete z vraku ozbrojen těžkou zbraní a okamžitě zjistíte, že ulice jsou plné mutantů, příšer a nepořádku, za kterým stojí šílený vědec. Příběh je přesně tak hluboký, jak to zní — ale v roce 1993 vám to bylo jedno, protože obrazovka se plnila krví a mrtvolami nepřátel.

Hra běží na motoru Commander Keena, což Apogee přiznávali bez mrknutí oka, a je na tom vidět. Pohyb Logana je těžší, pomalejší než u Keenových skákaček — záměrně, protože tohle má být akce, ne puzzle. Střílíte do čehokoli, co se hýbe, sbíráte klíče, otevíráte dveře a hledáte exit. Mechanika je přímočará do té míry, že první level stihnete bez mapy a bez přemýšlení. Obtížnost pak ale nepravidelně skočí a vy najednou umíráte na věcech, které jste nečekali. Ukládání probíhá mezi úrovněmi, takže uvnitř levelu jdete na jednu šanci — nebo se vrátíte na jeho začátek.

Co Bio Menace odlišovalo od generické produkce té doby, byl vizuální styl. Monstra jsou genuinně ošklivá — ne roztomile pixelová, ale záměrně odpudivá. Animace smrtí nepřátel měly tehdy pro dvanáctiletého kluka přesně správnou míru znepokojení. Zvuková stránka přes Sound Blaster byla solidní, i když hudbě chyběla ta melodická lepivost, co si pamatujete ještě dnes. Hra vydržela tři epizody, z nichž první byla shareware zdarma — klasický Apogee model, který fungoval jako dealer s první dávkou.

Dnes Bio Menace zestárla tak, jak stárnou solidní řadoví vojáci — ne špatně, ale bez aureoly. Není to Commander Keen, není to Duke Nukem II, není to hra, na kterou by se vedla diskuse. Je to přímočará akce, která dělá přesně to, co slibuje, a nepřekvapí vás ničím, co jste u Apogee v roce 1993 nečekali. Komu dnes sedne? Tomu, kdo chce hodinu čistého dosového střílení bez tutoriálů, bez otevřeného světa a bez povinnosti cokoliv cítit. V prohlížeči přes DOSBox ji rozejedete za dvě minuty a za dalších dvacet budete mít jasno, jestli to pro vás je.