Beverly Hills Cop

Axel F. Jakmile zazněly první takty z repráku, bylo jasné, o čem to bude. Harold Faltermeyer napsal v roce 1984 jednu z nejpamátnějších filmových melodií vůbec a ta melodie pak pronásledovala celé osmdesátky — včetně herních adaptací, které se na její slávu svezly s různou mírou úspěchu.

Beverly Hills Cop od Tynesoft Computer Software z roku 1990 je akční hra pro MS-DOS inspirovaná stejnojmenným filmem s Eddiem Murphym. Hrajete za detektiva Axela Foleyho, drsňáka z Detroitu ztraceného v přepychovém Beverly Hills, a vaším úkolem je — jako ve většině podobných licencovaných her té doby — projít několika akcemi, přežít a nějak to dotáhnout do konce. Příběh je spíše záminkou než skutečnou kostrou hry.

Herní mechaniky jsou to, co u licencovaných titulů z přelomu osmdesátých a devadesátých let bývalo nejistou sázkou. Tynesoft patřil k výrobcům, kteří pracovali rychle a levně — a to se na výsledku obvykle podepsalo. Ovládání je tuhé, obtížnost nerovnoměrná a pocit z hraní spíš frustrující než uspokojivý. Hra zvládne vás zabít dřív, než pochopíte, co vlastně udělala špatně. To v roce 1990 nebyla výjimka, ale pravidlo — přesto to neznamená, že bychom to měli glorifikovat.

Co si z Beverly Hills Cop skutečně pamatuji, není hratelnost. Je to ta úvodní melodie. Axel F. z počítačového repráku zněl tehdy neskutečně — a i dnes, když ho uslyšíte, něco v mozku cvakne a vrátí vás do doby, kdy jste seděli před monitorem s blikajícím kurzorem a věřili, že licence znamená kvalitu. Hra sama je průměrný produkt, který by bez filmového jména nikdo nepotřeboval. S ním aspoň víte, proč jste to tehdy koupili.

Dnes Beverly Hills Cop sedne hlavně těm, kdo chtějí zkusit, jak vypadaly licencované hry z éry, kdy filmová adaptace znamenala rychlý titul s pár screenshoty na krabici. Jako historická kuriozita má svou hodnotu. Jako zábavná hra na odpoledne — to by bylo příliš optimistické tvrzení. Ale ta melodie. Ta pořád stojí za to.