Beethovens 2nd

Beethovena jsem poprvé viděl v kině někdy v roce 1992, kdy Saint Bernard o velikosti malého telete dělal ze života Newtonových naprostý chaos. O rok později se tahle chlupatá pohroma objevila na mém monitoru — a já si sedl a dal jí šanci.

Beethoven's 2nd z roku 1993 od Rozner Labs je plošinovka inspirovaná stejnojmenným filmovým pokračováním. Hrajete za velkého Saint Bernarda Beethovena, jehož štěňata se ztratila, a úkolem je je najít a přivést zpátky. Nic složitého na pochopení, nic ambiciózního na papíře.

Hratelnost odpovídá době a cílové skupině — jde o poměrně přímočarou akční plošinovku, kde Beethoven běhá, skáče a překonává překážky napříč úrovněmi. Ovládání je funkční, obtížnost spíš mírná. Hra evidentně mířila na mladší hráče, kteří právě vyšli z kina nadšení z filmových psů, a v tomhle smyslu si nijak neklade přehnaně vysoké ambice. To není nutně výtka — ale kdo čekal hloubku Apogee her ze stejné doby, byl zklamaný hned v prvním levelu.

Co si z ní pamatuji, je hlavně ten pocit lehce plyšové průměrnosti. Grafika zvládá zobrazit chlupatého psa snesitelně uvěřitelně na VGA, hudba dělá co má. Jenže hra stojí a padá s tím, jak moc vás bavil film — protože jako samostatný herní zážitek nenabízí nic, pro co byste si ji zapamatovali. Je to licenční titul v tom nejklasičtějším slova smyslu: existuje proto, že film vydělal peníze, ne proto, že měl někdo nutkavou potřebu vyprávět příběh o psech v plošinovce.

Dnes ji ocení hlavně nostalgici, kteří si film z devadesátek pamatují s vřelostí, anebo sběratelé DOSových kuriozit. Jako oddechovka na dvacet minut v prohlížeči to projde — je krátká, neuštkne vás, a přinejhorším si zopakujete, jak moc se herní průmysl za třicet let posunul dopředu. Rozner Labs nestvořili klasiku. Stvořili dostatečně fungující produkt do regálu vedle VHS kazety.