Baby Jo in Going Home

Bylo léto 1992 a já se díval, jak kamarád spouští hru, kde hlavní hrdina měl plenku. Nezapomenu na ten moment — seděli jsme nad 486kou a já si říkal, jestli se ti Francouzi z Loricielu nezblázili.

Baby Jo in Going Home je plošinovka z roku 1991 od francouzského studia Loriciel, které bylo v té době poměrně aktivní na evropském trhu. Hrajete za nemluvně v plenách, které se potřebuje dostat domů. Zasazení je absurdní záměrně — a v tom je celá pointa. Namísto svalnatého vojáka nebo fantasy hrdiny dostanete batole, které se prochází světem plným nepřátel evidentně nepřátelských vůči kojeneckému věku.

Herně jde o klasickou scrollovací plošinovku — pohyb zleva doprava, sbírání předmětů, vyhýbání se nepřátelům nebo jejich likvidace. Mechaniky jsou přesně tak prosté, jak od roku 1991 čekáte: skoky, power-upy, sladkosti na bodíky, tajné průchody. Hra tohle vše zaškrtává jako seznam požadavků ze školního zadání a moc za ně nevychází. Ovládání funguje, nepůsobí odpudivě, ale taky vás neohromí žádnou rafinovaností. Obtížnost kolísá nerovnoměrně — místy je to nudná procházka, pak vás z ničeho nic něco zabije způsobem, který připadá náhodný.

To, co hru drží při životě, je její vizuální styl. Barevná EGA nebo VGA grafika má šarm typický pro francouzskou školu té doby — živé barvy, trochu pohádkové prostředí, animace hlavní postavy s jistou dávkou humoru. Loriciel uměl grafiku, to se musí přiznat. Zvuková stránka je průměr doby — pár tónů přes PC speaker nebo Sound Blaster, nic co by vás dnes přimělo ztišit televizi v pokoji vedle.

Zestárla jak se dá čekat. Nápad s miminkem je stále trochu úsměvný, ale samotná hratelnost nenabídne nic, co by vás v roce 2024 udrželo déle než dvacet minut, pokud nemáte k té době osobní vztah. Je to produkt svého času — solidně odvedená průměrnost, která tehdy zaplnila katalogy a dnes existuje hlavně jako kuriozita. Pro nostalgicky naladěné hráče, kteří ji pamatují, jde o příjemné pět minut v prohlížeči. Pro všechny ostatní je to spíš historický dokument než zábava.