Rok 1995, italské studio Trecision a point-and-click adventura zasazená do vesmíru. Na monitoru mého 486 to vypadalo skoro jako film — aspoň jak jsem si tehdy film představoval.

Alien Virus je klasická vesmírná adventura, která příliš netají, kde brala inspiraci. Doručovací let ke vzdálené vesmírné stanici, ticho místo uvítání, prázdné chodby tam, kde by měli být lidé. Pokud vás napadl Ridley Scott nebo Dead Space o deset let dřív, nejste sami. Trecision to vědělo taky a evidentně s tím počítalo.
Hratelnost stojí na klasickém rozklikávání obrazovek, sbírání předmětů a kombinování inventáře. Ovládání bylo tehdy standardní pro žánr — myš, pár kliků, čekání, co se stane. Kde hra drhla, bylo tempo. Některé obrazovky působí prázdně, některé puzzly vyžadují logiku, která má k intuici daleko. Znáte ten pocit, když bloudíte dvacet minut a řešení je použít hadici na věc, která s hadicí nemá zdánlivě nic společného? Tady ho zažijete.

Co Alien Virus zvládalo dobře, bylo budování atmosféry. Opuštěná stanice, postupné odkrývání toho, co se vlastně stalo, dávkování informací — to fungovalo. Grafika na svou dobu obstojná, hudba a zvuky dělaly přesně to, co od nich chcete v hororové adventuře: nervy napínaly víc, než by měly. Dnes vizuál samozřejmě zestárl, ale ty tmavé chodby mají pořád něco do sebe.
Co zestárlo hůř, je samotný příběh. Zachraň přítelkyni, zjisti pravdu, přežij. Trecision se drží zajetých kolejí až příliš věrně a hrdina zůstane po celou dobu spíš prázdnou schránkou než postavou, na které vám záleží. Navíc italské adventury této éry měly občas problém s tempem vyprávění a Alien Virus není výjimkou.

Dnes si tuhle hru zahrají hlavně dva typy lidí. Ti, kteří ji pamatují a chtějí vědět, jestli to bylo tak dobré, jak si mysleli — a ti, kdo systematicky projíždějí evropské adventury devadesátek a Trecision mají na seznamu. Pro oba skupiny má smysl sednout k ní v prohlížeči, projít první hodinu a rozhodnout se, jestli ta atmosféra za tu leckdy otravnou adventure logiku stojí. Mně tehdy stála. Dnes bych byl přísnější.