A Mind Forever Voyaging

Rok 1985. Zatímco Sierra chrlila hry s obrázky a Activision dobývala trh akcí, Infocom dělal něco jiného — psal. A Mind Forever Voyaging je možná nejambicióznější věc, co tahle bostonská firma kdy vydala. Žádné draky, žádné dungeony. Čistá science fiction s politickým podtextem, v době, kdy Reagan mluvil o hvězdných válkách a studená válka ještě nebyla minulostí.

Hrajete umělou inteligenci jménem PRISM, která dokáže simulovat budoucnost. Vládní program vás pošle prožít projekce toho, jak se společnost vyvine pod novým politickým systémem — a vy to sledujete zevnitř, jako vědomí bez těla, co bloudí simulovaným městem v různých časových horizontech. Není tu inventář plný klíčů a lamp. Je tu město, lidé a postupně se rozpadající svět.

Ovládání je čistě textové, Infocom parser v obvyklé kvalitě — chápe přirozené věty lépe než konkurence tehdejší doby. Ale A Mind Forever Voyaging není o luštění hádanek. Je o pozorování. Procházíte se, mluvíte, čtete, zaznamenáváte. Místy to hraničí s interaktivní beletrií víc než s hrou. Kdo přišel na akci, odešel zklamaný. Kdo přišel na příběh, odešel s něčím, na co se nezapomíná.

Steve Meretzky — autor, který uměl být zároveň bláznivě vtipný v Planetfall i smrtelně vážný tady — napsal něco, co se textovým hrám skoro nikdy nepodařilo: skutečně znepokojivou vizi. Hra prodávala špatně, Infocom byl tehdy v obtížné situaci a tenhle titul byl příliš literární, příliš pomalý, příliš jiný. Dnes je rehabilitovaná jako jeden ze zlomových momentů žánru. Zestárla překvapivě dobře — ne mechanicky, ale tematicky. Dystopická kritika konzervativní politiky vykreslená po krocích skrze deteriorující simulaci působí v lecčems aktuálněji než tehdy.

Dnes si ji zahraje málokdo. Ale ten, kdo hledá textovou hru, která se nepodobá žádné jiné — kde nejde o výhru, ale o pochopení — by ji minout neměl. Trpělivost se vyplatí. A parser vám odpustí, i když napíšete větu trochu krkolomně.