8088 Othello

Někdy v roce 1985 jsem seděl u PC XT sousedova táty a čekal, až si budu moct sednout sám. Na disku bylo pár věcí — a mezi nimi tenhle malý program. Othello. Žádná grafika k pláči, žádná hudba. Jen mřížka, kusy a AI, která mě první půlhodinu systematicky drtila.

8088 Othello od M. W. Bayleyho z roku 1985 není plošinovka — bez ohledu na to, co říká jakýkoli štítek. Je to digitální převod klasické deskové hry Reversi, která se pod názvem Othello prodávala od sedmdesátých let. Dva hráči, osm krát osm polí, černé a bílé kameny. Cíl: mít na konci hry na ploše víc svých barev než soupeř.

Mechanika je elegantní v té nejlepší možné míře. Položíš kámen tak, aby mezi ním a jiným tvojím kamenem zůstal alespoň jeden soupeřův — ve svislé, vodorovné nebo úhlopříčné linii. Všechny chycené soupeřovy kameny se okamžitě otočí na tvoji barvu. Zní to jednoduše, a prvních deset tahů opravdu jednoduché je. Pak najednou zjistíš, že ses uzavřel do rohu a polovina plochy je soupeřova. Program na PC z roku 1985 hraje překvapivě solidně — na vyšší obtížnost s vámi nehraje přívětivě.

Co tenhle kousek ukazuje lépe než cokoli jiného, je fakt, že dobré herní myšlenky nepotřebují hardware. 8088 Othello běžel na procesorech, které dnes pohání možná digitální teploměr, a přesto poskytoval plnohodnotnou mentální výzvu. Zestárl? Vizuálně je to ASCII a nic jiného — ale Reversi jako taková nezestárla vůbec. Pravidla jsou stejná dnes jako tehdy.

Dnes si ji zahraje každý, komu nevadí okno DOSBoxu a absence jakéhokoli lesku. Pokud jsi nikdy Othello nehrál, tohle je vlastně rozumný začátek — pravidla pochopíš za tři minuty, strategii za mnohem déle. A pokud jsi ji hrál na papíře nebo fyzicky, je zajímavé vidět, jak tahle konkrétní implementace z raných dob PC vypadala a fungovala. Historický artefakt, který se přitom dá reálně hrát.