Podzim 1993, za oknem šedivá paneláková omítka, na stole hučí 486DX2 a já se snažím přistát s poškozeným podvozkem na někde v Normandii. Aces Over Europe mi tehdy spolehlivě ukradl víkend dřív, než jsem vůbec přišel na to, co se stalo.

Dynamix tehdy budoval leteckou sérii souběžně s tím, co LucasArts dělal s Secret Weapons of the Luftwaffe. Aces Over Europe je zasazený do západoevropského bojiště druhé světové války — přibližně od roku 1942 dál, od defenzivních RAF misí přes invazi do Normandie až po hluboko do Německa. Hrajete za pilota buď Spojenců, nebo Luftwaffe a procházíte kariérou plnou eskortních misí, přepadů letišť a vzdušných soubojů nad kanálem La Manche.
Na tehdejší poměry šlo o solidní simulátor — ne tak technicky brutální jako Falcon 3.0, ale rozhodně ne arkáda. Fyzikální model letadel byl věrohodný, různé typy strojů se chovaly znatelně odlišně a poškození hrálo roli. Gouraud stínování na trupu letadel bylo tehdy věc, které si člověk všiml — polygony vypadaly kulatěji než u konkurence a vyšší rozlišení (pokud vám to grafická karta dovolila) z toho dělalo vizuálně nejlépe vypadající kousek série. Umělá inteligence nepřátelských pilotů nebyla geniální, ale aspoň nekroužila na místě jako omámená muška.

Co Aces Over Europe odlišovalo od Red Barona nebo Aces of the Pacific byla jednak divadelní prezentace celé kampaně a jednak pocit, že válka někam spěje — operace se vyvíjely, porážky měly důsledky. Samozřejmě to nebylo na úrovni pozdějších dynamických kampaní, ale v roce 1993 to stačilo k tomu, aby se člověk cítil jako pilot, ne jako anonym plnící tabulky. Třicet let na to herní engine trochu skřípe — mise se dnes zdají kratší a přímočařejší, než jak jsem si je pamatoval, a rozhraní potřebuje určitou dávku nostalgické shovívavosti.

Dnes hra nejlépe sedne těm, kdo v devadesátkách tahle simulátory propachtěli a chtějí si osvěžit paměť — nebo kdo se zajímají o to, jak žánr vypadal ještě předtím, než přišlo IL-2. V prohlížeči přes DOSBox emulátory běží spolehlivě, ovládání myší funguje přijatelně a pocit z kokpitu Spitfiru nebo Bf 109 si zachovává dost ze svého původního kouzla, aby stálo za to aspoň jednu misi zkusit.